Dny běží..
Od pondělního Temelínu stále nepřestalo být tak strašný vedro... Právě sedim ve školní medïatéce a mám zabranej učitelskej počítač, jelikož je nejlepší a nejrychlejší. Né, vůbec nejsem sobec. V úterý jsem šla na rozřazovací testy z aj na Botičskou. Šli jsme tam s Jirkou. Měli jsme ještě trochu času, takže jsme vyndali na Karláku Lady Lamu a já začla nacpávat. Přišli tam za náma Mára a Misha, ty dva byli úplně na nevimco, přitáhli za náma z hospody a asi i dalších míst, nechci vědět jakých. Zatímco je šel Jirka vyzvednout na metro (už v mobilním debilovi bylo poznat, že sami nedojdou) nacpávala jsem dále a co nevidim, na lavičce tam sedí Borïs. Než jsem se však stačila zvednout, abych ho došla pozdravit, slyším hlasitý křik mého jména. Běželi ke mně Misha s Márou, samozrejmě bez Jirky, minuli se.. Misha, který by normálně pronesl něco o odpornejch dredařích mne obejmul a následně držíc mi ruku ozbámil mi asi desetkrát, jak moc mě má rád. Prostě projevuje lásku růynými způsoby dle stupně alkoholu a THC v krvi, ale myslí to asi pořád stejně. Mára na mě pro jistotu spadnul a pak už se k nám navrátil Jirka. Šla jsem tedy konečně pozdravit Borise, ovšem když jsem se vrátila, shisha byla schována do batohu a Jirka se snažil¨ztišit Mishu pořvávajícího i přesto, že hned na chodníku velde našeho místa je auto s pány policejními magory. Museli jsme už s Jirkou vypadnout a tak jsme ty dva nechali na pospas jakémusi kroužku očividně sjetých lidí. Cestou jsem ještě opožádala Borise, aby na ně dohlédl, neubližoval jim a podobně a pak hurá na testy. Něco jsem tam načmárala za čtvrt hodiny, Jirka též a tak jsme se vydali na Vinohradskou Vodárnu konečně royjet Lady Lamu. Pěkně jsme si popovídali, zaLamili a podobně, díky ti, Jirko. Teď mě vůbec nenapadá, co se ještě ten den dělo, ale to je asi fuck.
Středa byla zdlouhavá, školní, čajovnová, doktorková, skautová, Áďová, žrací, čumící-do-bedny.. Konec hlášení.
A co už tu dlouho nebylo..
VŠICHNI JSOU MRTVÍ, DEJVE!