Hlášení z IVT
Dvouhodinka IVT se pomalu vleče. Člověk sedí ve škole a dívá se z okna na podzimní počasí, hnedka bych šla na procházku.A já mám hrozně dobrou náladu, kterou mi nedokázalo zkazit ani pětikilo pokuty, ani stále bolavej nos, ani prostě nic:)
Pět set korun českých mých bude patřit naší úžasné městské policii, jelikož jsem přešla přechod na červenou. Měla jsem výhled na velikánskou část ulice, úplná rovinka bez zatáček, nikde jediné autíčko a jela mi tramvaj. Nic netušíce jsem samozřejmě normálně popoběhla, abych tramvaj stihla a tu slyším nepěkný řev "OBČANSKÝ PRŮKAZ, SLEČINKO!" Vážně mi trvalo celkem dlouho, než mi došlo, že by to mohlo být na mě. Tento policista bdící nad bezpečím všech obyvatel našeho města mě málem ukamenoval. Zpočátku jsem se jen ve vší slušnosti na vše vyptala, ale potom, co mi napsal pokutu a nepřestával na mne pořvávat, jsem už byla poněkud naštvaná, vytrhla jsem mu papírek s pokutou z ruky, zařvala jsem něco jako ráda jsem vás poznala a odběhla jsem do práve přijíždějící tramvaje. Uf, dobrej začátek dne:))
Nos mám naštípnutej, narovnanej a nainjekcovanej.
A ke koloběžkování z pátku na sobotu- zážitek nemusí být dobrý, ale silný, jak s oblibou říká můj tatínek a má pravdu, zkušenost to byla dobrá a vyprávět o tom vnoučatům (třeba trochu přibarveně půjde). Díky všem z našeho fekálního elitního týmu.
Baj báj.
