Tady bydlej samý éčka:)

Tak si to představte, večer jít spát bez pocitu zítřejšího průšvihu kvůli neodevzdaný práci do školy nebo bez strachu z pohádání s rodinou.

Mít vlastní malinkej barevnej byt, s malinkým pokojíkem, malinkým kuchyňoobejvákem, malinkatou koupelničkou. A žít si tam sama. Každý ráno bych vstala, otevřela bych okno, asi bych i začala snídat, protože by na mě u toho nikdo nemluvil. Pak bych všechno v klídku uklidila, šla bych se projít nebo projet na kole, tam někde venku bych otevřela knížku a užívala bych si vstřebávání emocí a informací do mozku, užívala bych si novýho vědění. Třeba bych se jen tak projela tramvají přes celou Prahu, abych mohla pozorovat lidi. Nebo bych si sedla na stanici metra a jen tak bych sem tam vzhlédla od knížky a prohlídla si dění kolem. Zašla bych si koupit rýži, v malinkým bytě bych ji uvařila, nasypala bych do ní spoustu kari, zalila to wolchestrovkou, jelikož to by byla poslední stopa po jídle, co bych měla doma. A hrozně by mi to chutnalo. Pak bych chvíli přemejšlela, jak si teda vydělat na trochu jídla. Možná bych šla dělat někam po večerech uklízet kanceláře, možná bych pár dní nejedla a pak bych šla zpívat na Václavák. Odpoledne bych zapojila kombo s baskytárou do zásuvky, volume doprava. Nikdo by mě s tim neposlal do háje, že se musí učit, nebo že ho bolí hlava. Byla bych tam samozřejmě sama. Někdy bych si někoho pozvala na návštěvu. Usadila bych ho na starej gauč překrytej barevným batikovaným hadrem a uvařila bych mu čaj, kafe, a doufala bych, že ho pohltí mírumilovná, poklidná, avšak energická atmosféra malinkýho bytu jako mě. Večer bych si zapálila pár svíček, pustila si hudbu, četla bych si, psala bych, vykládala z karet, kreslila a malovala, vyráběla bych všemožný hlouposti, který by mě napadly. Spát bych šla na matraci položenou na zemi. Na postel by mi původně nezbyly peníze a potom už bych byla zvyklá, matrace je dobrá, postel by byla zbytečně moc peněz. Možná bych na dobrou noc zaťukala na stěnu k sousedce nebo sousedovi, milým starým lidem. Poklidně bych usnula. Do mých problémů by mi nestrkal nos nikdo, kdo bych nechtěla. Sem tam bych si zašila svoje oblečení, ušila z něj něco novýho. A tak by šl můj život dál.