Temelín..
Temelín se málem roztékal jak hermelín vedrem a my taky. Ráno jsme popadli bublifuky a zas jsme se sešli téměř všichni včas. Téměř. Asi již nemusím říkat, který byznysman přišel pozdě. Bubliny, písně, nadávky, chrápání a já-nevim-co-všechno-eště lítali v autobuse vzduchem. Eee... vzduchem, to jsem přehnala. Vzduchu bylo pramálo, zato však vedra přebytek. Nemůžu vám ani poreferovat, zda výklad v informačním centru Temelína byl zajímavej, jelikož jsem měla problém neusnout, neomdlít a podobně již zmíněným vedrem. Pan průvodce byl uuspěšně omotán kolem prstu, tudíž neobtěžoval žádným okřikováním, dal se tedy snést. Skoro jako vejce.Eště před návštěvou jaderné elektrárny jsme navštívili Písek, který jsme si upřímně moc neprohlídli a šli jsme se nadlábnout pizzy. Tímto díky Houskovi za sdílení talíře. Maj tam dobrou pizzu, dobrou ledovou tříšť, tedy je to pěkné město. Asi jsem omezenec, ale úplně mi to v tu chvíli stačilo ke štěstí a za památkami jsem se nějak nehnala. Ale bubliny lítaly celej den. Bublifuk se stává mou láskou. Po příjezdu jsme se s Anetkou vydaly směr Černý most, kamž jsem ji šla vyprovodit. V metru jsme VŮBEC nedělaly bordel. Fakt. Následně jsme spolu něco pojedly a já ji v pořádku odevzdala do spárů jejího tatínka. Cestou dom jsem foukala bublinky, povídala si s pár lidma a těšila se na sprchu. Teď jsem úspěšně osprchována a zkoušim různý roztoky na bublifuky. A melu pátý přes devátý, taže pro dnešek asi radši šmitec, ten Temelín mě snad ozářil, osvítil, či poslal do jiný dimenze, nebo co.. ok,uz mlcim. Cink,konec.
Ua.
(Cyb, 11. 6. 2007 20:51)