Tady bydlej samý éčka:)

No, tak poslední dobou jen koukám, co se kolem mě děje a nějak vůbec nechápu a nestíhám, že bych se do toho dění taky měla nějak aktivě zapojovat. Nestíhám to jen pozorovat, natožpak i něco dělat. A tak to nakonec dopadá tak, jak jsem nikdy nechtěla, aby to dopadalo. Sednu si před televizi a bezduše přepínám mezi kanály.
Neříkám, že jsou to jen špatné události, naopak, pan Trávník je od včerejška oficiálně člověk s maturitní zkouškou, takže alespoň jeden z nás bude mít středoškolské vzdělání. Můj bratr si zas začal uklízet a pozor, luxuje i pod topením. Zvládla jsem bez úhony upéct dort. Takových věcí je víc.
Na druhou stranu mi připadá, že se kolem všech, co znám, slézá spousta starostí a nemocí, jakoby každý druhý ležel v nemocnici s něčím vážným, nebo že nový vztah, co vypadal nadějně, bude katastrofa, že většina mé generace stráví půl života bojem se školou a rodiči, protože se sice snaží žít podle předepsaného scénáře, ale v sobě mají odpor a tak jim to nejde. Ale snad je to jen tím, že zas přichází podzim, který je pro spoustu lidí psychicky namáhavý, včetně mě.
Začínám se hrozně těšit na sníh a na hory, tedy, to se těším už celé léto, ale už se to blíží, už není letní vzduch, což potvrzuje můj první sezonní zánět nosohltanu:)

Jen aby to všechno dobře dopadlo..