Automat 2
Jede nocí, pořád tou samou a již potřetí jinou. Rozespalá nervozita, nenápadně se stupňuje. Vystoupí na dosud cizím nádražím, dívá se za posledním vagonem, z domova jakoby odcházela až teď, maminka a všechno ostatní mizí s vlakem ve tmě.
Sama, úplně, tohle se snad nikdy nezmění. Přemýšlí.
V nevalném osvětlení pouliční lampy vidí starou, oprýskanou telefonní budku. Co by mu ale řekla? Ahoj, tati, jdu k tobě bydlet, pamatuješ, jednou jsi se zmínil... Zmínil. Spíš pro pořádek. Aby to nevypadalo, že se neumí postarat o dceru. Vlastně ani neví, proč za ním jede.To se uvidí. Všechno se uvidí. Najít jeho dům, odhodlat se k zazvonění..