Jdi na obsah Jdi na menu
 


Automat

15. 7. 2007

Zas na ni někdo mluví, potřebujíc se nechat presvedčovat o své důležitosti. Pocit bezradnosti? Ne, ten teď vážně neměla. Ta absurdita. Trpělivost, najednou by ji mohla rozdávat.

"Nemůžu dál. Cesta dál není."

"Když není cesta, bývá alepsoň cestička. Může vést na větší cestu než byla ta původní."

"Může. Ale co když ne?"

"Najdeš jinou cestičku vedoucí jinam."...

Nekonečný souboj bezvýznamných slov, který musí vždycky vyhrát. Aby se kdosi cítil líp. Aby nesešel z cesty do lesa. Vlastně už ani nepřemýšlí. Slova z ní proudí. Automat na uklidnění. Objednávka dokončena, automat vyhrál. Poražený se cítí líp. Co jí ta výhra vůbec kdy dala?

Možná víc vzala.

Jde tichou ulicí domů, slyší jasně každý svůj krok. Temná, nádherná noc. Jiná samota než ta mezi lidmi. Tahle ji naplňuje hezky posmutnělým pocitem.

Lidé kolem ní povětšinou podají svou objednávku a automat po jejím splnění nechají stát na svém místě bez povšimnutí. Stárne. Ne zvenku, zevnitř, nikdo si toho nevšimne. Nezájem, hlavně, že automat funguje.

Jenže jednou třeba bouchne. Bude se zdát, že z ničeho nic. Schválně, jestli si uvědomí její důležitost. Nebo si najdou jiný automat?

Stojí přede dveřmi svého bytu. Odešla trpělivost, odešla vědoucnost. Ta absurdita. Poradí snad každému. Kromě sebe. Sobě přeci nemůže dělat automat, sobě...

"Přišel ti dopis."

Milý, přesto mírně lhostejný hlas. Neví nic o jejím životě, jelikož nic vědět nechce. Maminka. Pochopitelné, svých problémů má dost.

To písmo zná. Rodič číslo dvě.

Potkala ho náhodou. Teď jí píše snad každý týden. A ona jemu. Zvláštní setkání, ale to už spadá do jendoho z dávno ztracených příběhů, kterým se říká osud.

Veselý, vcelku nic neříkající obsah. Rozhodla se. Automat vybuchl. Balí si rychle věci.

"Odcházím."

Nic víc, nic míň.

"Kam? Proč ten velikej batoh?"

"Vrátím se,jednou. Napíšu. Nashledanou."

Jde tou samou nocí, tou samou ulicí.. Jistota. Ví co chce udělat. Peněz má zatím dost. Pak se uvidí.

Míří k nádraží. Bude muset pár hodin čekat na správný vlak. Nevadí, alespoň na chvíli usne. Probouzí se se strachem, co když zaspala? Ne. Stihne ho akorát.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(Lu., 8. 8. 2007 15:27)

Dobře napsané, člověk je napjatý, co bude dál a- BUM ho! Konec! To mi nedělej :´-(
Je to zvláštní. Je mi té holky moc líto, čiší z toho taková beznaděj! Je to smutné, doufám, že to bude mít šťastný konec, nebo že dojde k nějakému řešení, že unikne, že se jí podaří utéct...
No jo, těším se na pokračování.
Jsi šikovná, opravdu, hodně to na mě zapůsobilo.

Hm...

(Paedar, 26. 7. 2007 1:16)

Jsem si nevzpomněl vůbec na nic. Vlastně jo! Na jeden rozhovor z Woodstocku (bažiny). Jo. V Praze se prý staly nečekaný věci. Kam až tě odfouknou?
Come on, louder!

Hm...

(Market = ), 22. 7. 2007 23:36)

To bys chtěla udělat, viď... Sem si úplně vzpomněla na ty naše dva rozhovory.
Ale fakt se mi to líbí, myslim že pár lidí se v tom místy docela uvidí, hm?